Přepnout na navigaci

Oxidy

Binární (dvouprvkové) sloučeniny kyslíku s dalším prvkem se nazývají oxidy. Dříve se používal název kysličník. Oxidy obsahují ve své molekule oxidový anion O2-.

Oxidy vznikají odtržením 2 atomů vodíku z vody (H2O). Proto má kyslík ve všech oxidech oxidační číslo II-. Oxidační číslo prvku, který je vázán na kyslík, může nabývat hodnot od I+ až do VIII+.

Název je složen z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno udává aniontovou složku s koncovkou -id a přídavné jméno kationtovou složku. Koncovka přídavného jména udává i oxidační číslo tohoto prvku.


Oxidační číslo prvku MObecný vzorecPříklad
I+MI+2OII-Li2O oxid lithný
II+MII+OII-MgO oxid hořečnatý
III+MIII+2OII-3B2O3 oxid boritý
IV+MIV+OII-2SiO2 oxid křemičitý
V+MV+2OII-5As2O5 oxid arseničný
P2O5 oxid fosforečný
VI+MVI+OII-3MoO3 oxid molybdenový
VII+MVII+2OII-7Mn2O7 oxid manganistý
VIII+MVIII+OII-4XeO4 oxid xenoničelý

Polymerní oxidy

V molekule polymerních oxidů se vícekrát opakuje základní molekula oxidu. Tyto oxidy pak tvoří různě dlouhé řetězce, rovinná nebo trojrozměrná uskupení.

Ve svém názvu mají údaj o svém polymeračním stupni, tzn. kolik se zde nachází základních molekul daného oxidu. Jejich název se vyjadřuje číslovkovými předponami užívanými v názvosloví a zakončením -merní.

Typickým příkladem je oxid křemičitý (SiO2):

VzorecNázevPolymerační stupeň
SiO2oxid křemičitýmonomerní
Si3O6oxid křemičitýtrimerní
Si5O10oxid křemičitýpentamerní
Si8O16oxid křemičitýoktamerní

Polymerní oxidy tvoří většina kovů, které mají střední nebo vyšší elektronegativitu a vyšší oxidační číslo. Také je tvoří oxidy polokovů a některé oxidy nekovů, například bor (B), křemík (Si), germanium (Ge), selen (Se) nebo tellur (Te).

Podvojné oxidy

Sloučeniny, které obsahují více druhů oxidů, nazýváme souhrnně podvojné oxidy. Mohou být odvozeny od stejných nebo různých prvků.

Ve vzorcích a názvech se kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel. Jesliže mají prvky stejné oxidační číslo, pak se uvádějí v abecedním pořadí značek prvků. Víceatomové kationty, např. amonný (NH4)I+, se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů, které mají stejné oxidační číslo.

Kationty s příslušnými koncovkami se v názvech oddělují pomlčkami.

Počet atomů kyslíku v této sloučenině je upřesněný číslovkovými předponami.

Některé vzorce podvojných oxidů lze napsat dvojím způsobem, rozložené na dva oxidy (FeO.Cr2O3) nebo složené (FeCr2O4). V testování se vyskytují pouze složené vzorce.

NázevVzorecVzorec
tetraoxid železnato-železitýFe3O4FeO.Fe2O3
tetraoxid železnato-chromitýFeCr2O4FeO.Cr2O3
trioxid hořečnato-titaničitýMgTiO3MgO.TiO2
oxid sodno-amonnýNaNH4O
trioxid draselno-vanadičnýKVO3
trioxid beryllnato-olovičitýBePbO3BeO.PbO2
tetraoxid manganato-platitýMnPt2O4MnO.Pt2O3 atd.